A všechno bude lepší a lepší...
Asi tak před pěti měsícema sem se vlastně vůbec neměla zle. Topila sem se v každodenních povinnostech, sžírala mě rutina a všeobjímající nuda. Nálada typu ani dobrý ani špatný, ale už bylo i hůř. A bude líp.
Před dvěma měsícema sem precizně plnila své společenské povinnosti, někdy pravda až příliš precizně a vyžívala se v milostných vzplanutích (bylo vlastně jenom jedno, ale takhle to působí efektivnějc) Ubíjely mě moje neustálý neúspěchy, ať už týkající se mýho studentskýho, osobního, nebo jakýhokoliv jinýho života a moje tělo neustále a všude revoltovalo proti nedostatku spánku. V hlavě bordel, jednou euforie, pak vztek a tak různě. Řikala sem si - nevim jestli bude líp, ale určitě jednou bude JASNO.
Teď se mi před očima každou minutu strávenou neproduktivně rýsuje jasná vize mýho současnýho údělu. Žádná kultura a hlavně už žádný chlapi. NEMÁM ČAS! Mám jasno. Neni líp........a jediná jistota je, Jan Pelc měl naprostou pravdu, bude hůř.