Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítám každýho, kdo zabloudil na moje stranky. Můžete tu najít něco z Dějin umění, časem snad i z mojí tvorby a tak různě...      

 

"Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
      co ramenem tajemným zemi objímáte,
      vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
      vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
      v tiché se slzy celí rozplýváte,
      vás já jsem posly volil mezi všemi.
      Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
      i tam, kde svého naleznete břehu,
      tam na své pouti pozdravujte zemi.
   Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –
A až běh váš onu skálu uhlídá,
kde v břehu jezera – tam dívku uplakanou –“
Umlkl již, slza s slzou se střídá.
Teď s výše hory s vězněm kráčí pluk
širokou stezkou v středu mlada borku,
doleji – dole – již jsou na pahorku –
a znovu ztichl šíra množství hluk.

Přichystán již popravce s mečem stojí,
jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak,
pohlédl vůkolím – povzdechl – pak
spustiv je zas – k blízké se smrti strojí.
Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašné chvíle –
pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,
v kolo tne meč, zločinci blyskne v týle,
upadla hlava – skok i – ještě jeden skok –
i tělo ostatní ku zemi teď se skloní.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,
v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.